Fakta o závodu v Lincolnu

Dobyli jsme Ameriku!

Závody v nebraském Lincolnu se odehrávaly na ohromné betonové ploše Airparku Duncan Aviation. Závod s jedním z nejdražších startovných seriálu Formula Student, nezajišťoval pro týmy v paddocku prakticky nic, včetně elektrické energie. Díky teplotám, setrvávajícím v průměru na 37°C, bylo ale hlavním úkolem zajistit dostatek tekutin, o jejichž zásobování se pořadatelé starali vskutku ukázkově po celou dobu akce.

Technické přejímky zcela zkušeně

Náš tým se v USA účastnil závodů s monopostem, který byl specifikován již při návrhu před dvěma lety tak, aby vyhověl americké úpravě pravidel Formula Student. Monopost FSE.04x s trakčním napětím 300 V a pohonem 4×4 měl za sebou před odletem do Kanady a USA už trojici závodů v Evropě. I díky faktu, že již třikrát absolvoval technické přejímky, byly ty americké už s trochou nadsázky formalitou, která ovšem zabrala celý jeden den, jak je v elektrické kategorii soutěže Formula Student zvykem.

Jak se ovšem ukázalo, úspěšnost týmů na technických přejímkách je v USA mnohem nižší, než v Evropě. Z 21 týmů totiž technickými přejímkami a testy (náklonový test, rain test, brake test) prošlo z 21 týmů pouhých 7 vozů včetně českého monopostu FSE.04x.

Statické disciplíny – strašák, kterého se netřeba bát

Druhý závodní den, se již tradičně nese ve znamení statických disciplín. Jako první jsme zahájili prezentaci Business plánu, která má přesvědčit potencionální investory o kvalitě našeho produktu, ale především neprůstřelnosti plánu pro zhodnocení peněz požadovaných k rozjetí sériové výroby naší hypotetické společnosti.

Zde se náš tým umístil na jednom z nejlepších výsledků za dobu jeho existence, a to na 6. místě z 21 týmů účastnících se statických disciplín.

Disciplína Cost Report probíhala již za přítomnosti monopostu, kde se komisaři snažili najít nedostatky v normovaných tabulkách cen materiálu a výroby našeho monopostu. Součástí této disciplíny je i tzv. Real Case, v tomto případě se zaměřující na zlevnění výroby brzdové soustavy. Zde jsme získali plný počet bodů a celkově 15. místo v této disciplíně.

Nejzajímavější statickou disciplínou je bez pochyby Engineering Design Report, tzv. EDR. Před komisaři prezentujete a obhajujete v prezentaci dlouhé přibližně půl hodiny svůj monopost a svoje řešení. Snažíte se každé vaše rozhodnutí odůvodnit a podložit. V této disciplíně figuruje několik týmů rozhodčích a je věcí náhody, který tým dostanete. Proto 4 nejlepší týmy postupují to tzv. Design Finals, ve kterém se všechny skupiny rozhodčích vystřídají na všech autech/týmech pro objektivní zhodnocení kvality práce a engineeringu daného týmu. V Lincolnu těchto rozhodčích z řad výrobců automobilů (General Motors) nebo předních prestižních vývojových firem (SpaceX, Motec) bylo přes 50!

Finals – s těmi nejlepšími

Náš tým do Design Finals postoupil a to především díky vlastnímu vývoji důležitách částí auta, který v této soutěži není zcela samozřejmostí. Po dvouhodinové prezentaci Design Finals, kdy si komisaři libovolně chodili k jednotlivým týmům s dotazy se někteří členové řádně zapotili. Dotazy komisařů totiž často vůbec nesměřovaly k monopostu FSE.04x, ale k teorii jako takové a to ať z oblasti mechaniky, či elektrotechniky.

Nakonec se nám v Design Finals podařilo získat druhé místo se ztrátou pouhých 5 bodů na univerzitu z Pensylvánie. Za zády jsme v Design Finals nechali například prestižní univerzitu MIT.

Dynamika v režii eForce

Třetí závodní den se odehrávají první dynamické disciplíny. Neformálně se jedná o opravdový první závodní den.

Do toho již sice nastoupilo pouze 6 elektrických monopostů, ovšem naše konkurence byla poměrně vyrovnaná. Na akceleraci se našemu týmu i přes problémy s levým předním pohonným ústrojím podařilo stanovit čas ve zrychlení na 75 metrů – 4.09s. Předstihla nás pouze pensylvánská univerzita.

Poté už náš tým ale nenechal nic náhodě a zcela dominoval v ostatních disciplínách.

Skid-pad, alias jízda v osmičce patřil našemu týmu, kde jsme s časem 4.882 obsadili 1. místo s náskokem 0.1s na univerzitu Pensylvánie. V této disciplíně jsou rozdíly vždy těsné.

Past na Evropany nezabrala

Předzvěst vývoje hlavního závodu je potom disciplína AutoX, dle jejíž výsledků se jezdci řadí poslední závodní den na start hlavního závodu. Jak jsme avizovali v předchozím článku, „Past na Evropany“ nakonec nezabrala a v rámci rytmu tratě byla dobře rozeznatelná. I díky tomu jsme v této disciplíně zvítězili rozdílem třídy (8 vteřin na druhého soupeře) a opět brali první místo – dokonce i včetně kategorie 50 spalovacích vozů.

Jízdu okomentoval jeden z pilotů našeho týmu, Petr Záruba:

„Americký styl trati je velmi odlišný od toho evropského, na který jsme připraveni. Trať v Lincolnu byla mnohem rychlejší a její šíře umožňovala i volbu odlišné stopy průjezdu zatáčkou. Právě díky vysoké průměrné rychlosti jsme naplno mohli využít aerodynamiky vozu a po nalezení optimálního nastavení podvozku se mi podařilo stanovit nejrychlejší čas v elektrické kategorii a do konce dne tento čas nepřekonal ani žádný spalovací tým.“

Do Endurance s vyrovnaným stavem

Hlavní závod Endurance připadá na poslední závodní den. Jedná se o vytrvalostní závod na 22 kilometrů, v jehož půlce je stanovena povinná výměna pilotů. Stav před začátkem této disciplíny byl velice vyrovnaný a to díky dobrému výkonu konkurenční Pensylvánské univerzity ve statických disciplínách a českému úspěchu v disciplínách dynamických.

Nešlo tedy pouze o to dojet, ale držet celý závod velice rychlé tempo. Vzhledem k nejlepšímu času předchozího dne v Autokrosu, startoval náš tým až jako poslední. Postupně jsme tedy viděli, jak na trati odpadávají ostatní konkurenční vozy, kvůli technickým problémům.

Do závodu startoval jako první pilot Jakub Dražan, když na trati byly ještě dva konkurenční vozy. Jakub okomentoval svůj vstup do závodu takto:

„Do závodu jsme vstupovali s tím, že i přes velké vedro, nemůžeme FSE.04x šetřit. Konkurence byla velice rychlá a s univerzitou Pensylvánie jsme byli takřka v bodové shodě. Po prvním kole jsem tedy na americké otevřené trati (nebývá ve Formuli Student zvykem), začal hledat optimální stopu a zrychloval. Jak se ukázalo, v jednom z prvních kol jsem stanovil do té doby nejrychlejší čas závodního dne v soutěži Endurance na kolo a to včetně spalovacích monopostů. Zajížděli jsme jedno rychlejší kolo za druhým až do chvíle, než se začaly přehřívat pneumatiky. Trochu jsme tedy zvolnili, ale věděli jsme, že držíme mnohem rychlejší tempo, než náš rival.“

Vzdálenost do cíle zásadně ubývala, ale po výměně pilotů pensylvánského týmu nevydržel jejich sekundární převod a ze závodu museli odstoupit. V tu chvíli náš tým věděl, že pokud dokážeme závod dokončit, jedeme si pro cenné umístění v soutěži.

Na trati v tu dobu zbýval pouze monopost našeho kanadského spřáteleného týmu montrealské polytechnické univerzity, které trápil problém s elektronickým diferenciálem, přičemž pro ně závod Endurance bohužel skončil přibližně 100 metrů před cílem, kvůli dalším technickým potížím.

OTO ovládl zaoceánský kontinent
Před začátkem naší cesty za oceán jsme věřili v úspěch. Měli jsme silný a zkušený tým, skvělý monopost, ale na první místa kanadského i amerického podniku by si nikdo z nás nevsadil.

Díky našemu úspěchu v USA jsme po dojetí závodu Endurance byli doslova obklopeni ostatními týmy i komisaři, s neutichající řadou gratulací, ale také především dotazů. Konverzovat, vyměňovat si zkušenosti a doptávat technická řešení byli u nás například i studenti CalTech, či inženýři z programu SpaceX či General Motors.

Během závěrečného slavnostního ceremoniálu, náš tým kromě celkového vítězství, obdržel i poukaz na startovné pro příští ročník soutěže Formula SAE v Lincolnu zdarma. Ten se náš tým ovšem rozhodl věnovat našim kanadským přátelům z týmu Polytechnique Montreál, bez jejichž pomoci bychom naši cestu v takovém rozsahu, v jakém byla, nemohli zrealizovat.

A nakonec shrnutí celého podniku v krátkém videu.